Úvahy a postřehy

Nemám ráda zevšeobecňování. Vadí mi házení do jednoho pytle. Není člověk jako člověk a není doktor jako doktor. Ale obávám se, že co se týče farmaceutického průmyslu, o jeden pytel jde. Temný pytel.

„Proč mně neřekla, že na tom závisí budoucnost našeho vztahu?“ ptal se žalostně a nechápavě. „Kdybych věděl, jak je to pro ni důležitý, tak bych ty tepláky doma nenosil….“

Nejdelší inverze od roku 1986, psaly toho dne noviny. Zvedl od nich obrýlené oči a podíval se na ni.

Tentokrát převzatý text, který mi mluví z duše... Možná to, o čem mluví, je to, po čem jsem celý život prahla a nazývala to "dokonalostí"... :-).

Johanka a Adámek se rozvalovali v otáčecích křeslech, oči zapíchnuté každý do svého aršíku z encyklopedie zvířat – Johanka zevrubně studovala medvídka pandu, Adámek delfína.

„Když plastika prsu ženě zachrání život“ zní titulek titulní strany přílohy „Café“ dnešního Práva. Chvilku jsem na něj koukala a snažila se pochopit smysl. Pak jsem začala číst.

Co nevidět uplyne rok od vydání mé knížky. Cestu ke čtenářům nemá lehkou, zdá se, že jsem jí to pěkně zavařila – zakopává o svůj název.

„Své matce nikdy nezapomenu, že jsem se vdala…“, řekla Anna.

Poté, co si přítelkyně Vilma přečetla povídání o mém prozření po požití pesta k večeři, napsala mi:

Samostatnou kapitolou jsou finské sauny.