Úvodní strana / O mně

O mně

Jmenuji se Monika Dostálová.

Ač profesí právnička s počáteční vizí pomáhat spravedlnosti, celý život jsem se prohřešovala proti zákonům. Pravda, ne těm psaným. Nikoho jsem neoloupila, nezneužila, nezavraždila, ale léta jsem ničila sama sebe, okrádala se o radost a lásku, téměř se zabila.

Toužila jsem po dokonalosti a neměla se ráda, obviňovala se, trápila se problémy druhých, neposlouchala své tělo, potlačovala své pocity, přetěžovala se, neuměla říci NE, přijmout pomoc, ne tak o ni požádat, odpočívat, postavit se sama za sebe.

Zakládala jsem si na harmonii, kterou jsem schopna kolem sebe vytvořit a netušila jsem, že je to na úkor mě samé. Zakládala jsem si na tom, jak všechno zvládám a neviděla jsem, jaký je to nesmysl. Zakládala jsem si na své rychlosti, rozhodnosti, samostatnosti, schopnostech, znalostech. A netušila jsem, že všechno má svůj rub a líc. Zakládala jsem si na průšvih. Zákonitě se dostavil. Rakovina prsu.

Začala jsem se ptát: Proč právě já? Proč mě potkalo právě tohle? A postupně, jak jsem se učila naslouchat, přicházely odpovědi. Byla to obtížná a dlouhá cesta, ještě neskončila a dnes už vím, že konec nemá. Ale zato je v ní i radost, dobrodružství, překvapení, nové vztahy, nové zážitky, zkušenosti, poznání. Je to život. Po strastiplných, ale - z dnešního pohledu - i krásných letech „hledání“ mi došlo, že není, co hledat, že stačí žít. V souladu se sebou, s vesmírem, s životem.

Vím, že zkušenost je nepřenosná, ale také vím, že prožitá zkušenost druhých pro nás může být užitečnou informací, může být jiným úhlem pohledu na problém, na svět, na životní situaci, v níž se nacházíme. Může být povzbuzením, podporou, nadějí. Může být impulsem ke změně, může dodat odvahu k vykročení z bludného kruhu nevyhovujících životních stereotypů.

Nikdo za nás nemůže vyřešit naše problémy, vyléčit naše nemoci, uzdravit naše vztahy. Je to na nás. Pokud si nepomůžeme sami, nikdo nás nezachrání. Lékaři nám mohou dát čas, naši blízcí podporu a lásku, ale svůj život máme ve svých rukou my sami.

O své zkušenosti jsem se postupně začala dělit – svým způsobem neadresně, „se všemi“ - prostřednictvím své knihy, svých stránek, svých „postřehů a úvah“, besed.

Ráda bych svými zkušenostmi a znalostmi pomohla - těm, kteří účinnou pomoc potřebují, kteří ji hledají.

S touhou pomáhat lidem jsem se snad už narodila... Když pominu přání motivovaná nesplněnými sny rodičů, chtěla jsem být lékařkou či psycholožkou. Stala jsem se právničkou. Téměř celý život jsem poskytovala rady (vyžádané i nevyžádané) všeho druhu, po objevu „jiného světa“ v roce 2001 jsem přidala „reiki“, pak – po kursu regresní terapie u Míly Lukášové v témže roce – provázela několik let své klienty jako regresní průvodce „minulými životy“, abych se posléze našla v etikoterapii MUDr. Vladimíra Vogeltanze…

Všechno to jsem dělala s nadšením a maximálním nasazením. Ráda bych napsala „… a s láskou“. To si ovšem netroufám. Nejsem si tím totiž vůbec jistá. Spíš naopak…
S láskou, to znamená i s úctou, s respektem, jak dnes říkáme mnohem častěji, pokud vůbec to slovo používáme či dokonce známe… Musela jsem ujít pořádný kus pořádně trnité cesty, než jsem přišla na to, že nevím, co slovo „respektovat“ znamená.
A pomáhat ostatním lidem bez respektu k nim, to prostě nejde, to nefunguje.

A tak jsem absolvovala kurz efektivní komunikace „Respektovat a být respektován“ manželů PhDr.Pavla a PhDr.Tatjany Kopřivových, učila se z každodenního života pozorováním chování a reakcí druhých i sebe sama, hodně mi v tom, většinou aniž tušili, pomohli moji nejbližší, ti /resp. vztahy mezi nimi a námi/ jsou vždycky nejlepším „trenažerem“.

Zlomovým bodem pro mne bylo setkání s PhDr. Jurajem Barbaričem, komunikačním psychologem a psychoterapeutem, a jeho pojetím psychoterapie. Nemá smysl, abych na tomto místě podrobně popisovala co a proč. Něco málo jsem uvedla ve své knize, ostatní si můžete přečíst na stránkách JB (viz odkazy).

Dovolím si ocitovat jen jednu větu z jeho aktuální nabídky systematického výcviku v postmoderních přístupech k psychoterapii, jehož se účastním:

Chci prostě učit kohokoli, kdo má poctivý zájem pomáhat jiným lidem od lidských starostí a utrpení nejrůznějšího druhu (ale ne všeho, na všechno psychoterapie nestačí; i nejlepší psychoterapie jako taková bezprostředně nevymýtí ze světa války či jiné formy násilí na lidech či na naší planetě, zprostředkovaně k tomu ale může přispět – v duchu myšlenky: dokud nebude mír v rodinách, nebude mír ve světě).“

A já bych k tomu dodala: dokud nebude mír v nás, nebude ani v rodinách.

Mám za sebou první rok psychoterapeutického výcviku. Dal mi hodně. Těším se na další a také na setkávání se s Vámi, ať už jako čtenáři, posluchači či klienty.

listopad 2010

Po dvou letech psychoterapeutického výcviku v postmoderních přístupech k psychoterapii (PhDr. Juraj Barbarič), dalších životních zkušenostech, práci na sobě i s klienty, se spolu se svými čtyřmi kolegy z psychoterapeutického výcviku podílím na projektu "Prostor pro změnu" - http://www.prostorprozmenu.cz/

srpen 2012

Tak si říkám, co bych o sobě napsala dnes, jak bych se stručně popsala... A napadá mě: žena ( + maminka, manželka, babička,...), sběratelka a vyprávěčka příběhů, inspirátorka, informátorka, pisatelka, cestovatelka a průvodkyně krajinami spíš vnitřními než vnějšími, na zemi stojící optimistka, začínající jogínka, .... Nu, uvidíme, co ještě přibude.

říjen 2012

Z vlastní zkušenosti znám ničivou sílu potlačovaných emocí a buněčných vzpomínek i léčivý účinek jejich odkrytí a uvolnění. Je pro mne úžasným dobrodružstvím a darem pracovat s lidmi, kteří v sobě nacházejí odvahu ke změně, odvahu vydat se na cestu k uzdravení, k radosti, k lásce, k životu. A je mi ctí být jim průvodkyní na této cestě. Zajisté ne náhodou se mi v posledním roce dostaly do rukou knihy „Cesta“ od Brandon Bays, ve které autorka a terapeutka popisuje svůj životní příběh a svoji cestu k uzdravení, a „Radikální odpuštění“ Colina C. Tippinga. Krom toho, že mne obě velmi silně oslovily a i mně osobně pomohly, staly se pro mne jedním z dalších pramenů inspirace i nástrojů pro práci s klienty. V každém z nás se nachází uzdravující síla, dovolme si objevit ji a nechat působit.

červen 2014

IMG_7843a (1)