Byla jsem v kavárně s kamarádkou. Viděly jsme se po několika měsících a měly dvě hodiny na to, abychom probraly život. Zredukovaly jsme ho ( ach jo :-(( ) poměrně rychle na problémy s dětmi, rodiči a partnery.

„Když se odehrávají nejvýznamnější věci našeho života, často v té chvíli nechápeme, co se děje.“ (Posouváme se :-).)

Špatně jsem spala. Ani nevím proč.

Ahoj I.!

To jsem ráda, že ti dávám :-). Dám ti ještě hádanku */:

„Moje milá čtenářka“ (viz A proč ne právě já) reagovala opět a s jejím souhlasem dávám nahlédnout do části naší korespondence. Shodly jsme se totiž, že by mohla k něčemu být i vám.

Moc reakcí na své stránky nedostávám. O to větší jsem měla radost právě z této. Takovou, že cítím potřebu se o ni podělit:

Dostala jsem dopis. Čtenářka I. reagovala na můj popis poklidného štědrého večera ve dvou:

Dvě matky, dvě dcery. Celkem tři ženy a jeden film. Opět americký. V poslední době shledávám americké filmy (klid, pouze některé!) nadmíru inspirujícími.

První všední den nového roku mě postihla lehká půldenní deprese.

se jmenuje film USA, který jste možná také viděli.
„Kolik stojí láska, porozumění, tolerance a jak velká cena se musí zaplatit, aby se matka s dcerou povznesly nad malichernosti všedního života?“ bylo v upoutávce TV programu.